Náš Marko je původem kůň z Polska. Tam se narodil a tam také strávil prvních asi devět let života. Z dostupných informací to nebyl záviděníhodný život. Prakticky celý den prostál v koutě temné stáje a kromě sena, vody a čtyř stěn toho moc jiného neokusil. Měl však sobě velmi podobného koňského bratra, kterého si jednoho dne kdosi z Česka vybral i s Markem na závody dvojspřeží poníků.
Jeho život se obrátil nečekaně k lepšímu. Bydlel ve stáji s dalšími koňmi, mohl chodit ven a dostal základní výcvik. Ovšem všechno nebylo ideální. Marko není kůň, kterého by bavilo zběsile utíkat při závodech hlava nehlava vpřed. Jelikož ani nový majitel nebyl zřejmě úplně spokojen, rozhodl se nejprve Marka a později i jeho bratra prodat. Marko se nám ihned zalíbil a po jeho zhlédnutí naživo bylo prakticky rozhodnuto, že koník poputuje opět na novou adresu.
Byl k nám přivezen v dubnu roku 2011. Ale ani u nás jeho další osud neměl být bez překážek.
V prvních týdnech se neseznamoval jen s novými koňskými kamarády, ale hlavně s novým okolím. Do té doby neznal ustájení 24/7 na volné pastvině a byl z toho pořádně vylekaný. Nedokázal se orientovat sám ve volném prostoru na pastvině, celé noci prochodil pod lesem, který sousedí přímo s ohradou, snad ze strachu, co se z temného lesa vynoří. Nicméně svůj strach překonal. Pohybovat po výběhu se naučil a i s koňmi se sžil. I když o nějakém velkém kamarádství to nebylo. Přeci jen si nejraději našel svůj volný kout ohrady a tam byl klidně půl dne sám.
Bohužel je to poník se sklonem k obezitě a už první rok se na našich výživných loukách náležitě "spravil". Další rok to bylo ještě horší a letos na jaře v roce 2013 začaly jeho zdravotní trable.
Ze dne na den přestal chodit, naprosto ztratil chuť do života a nevypadalo to s ním dobře. Poté, co se nepohodl s Noemem (vůdcem našeho stáda) bylo rozhodnuto, že musí jít do samostatného výběhu. Zde se však nelepšil. Nejedl, nekomunikoval a celkově neměl zájem o život. Nakonec začal celé dny ležet a co nedostal přímo pod nos, toho se ani nedotkl. Dodnes bohužel nevíme, co vše se v něm odehrávalo. Nicméně dvě věci jsou jasné: postupně se několikrát schvátil (ať už na počátku z přejídání či později ze stresu) a měl velké problémy se zády. Několik měsíců jsme se ho snažili přimět k životu. Pravidelně k nám dojížděl koňský chiropraktik pan Stuart Brock, kterému tímto děkujeme za pomoc, veterináři i kopytář. Ale bohužel až v září jsme zjistili, že Marko byl od května několikrát po sobě schvácen. Na všech čtyřech nohách kopytní kost prorazila chodidlo. Jeho léčba tudíž měla probíhat trochu jinak, ale to jsme zjistili až zpětně. Bylo nám řečeno, že už nikdy nesmí k ostatním na volnou pastvinu, protože to by pro něho znamenalo jistou smrt. Bylo nám také navrženo nechat ho rovnou utratit. S tím jsme se však nechtěli smířit, protože ve chvíli, kdy už si asi tím nejhorším prošel a začínalo mu být lépe, mu přeci zkusíme pomoci.
A tak jsme začali shánět informace. Přes příběhy schvácených koní jsme se dostali až ke kopytářce Aleně Vostatkové, která strouhá kopyta metodou přirozeného trimu a je také poradkyní s chovem koní stylem Paddock Paradise (dále jen PP). Co to je? Ptali jsme se sami sebe. Až do letošního září jsem o ničem podobném neslyšeli. Začli jsme pátrat po všech možných PP v Čechách a postupně jsme nabývali pocit, že tato forma chovu a úprava kopyt touto metodou je asi jediná možnost, jak Markovi pomoci. V září jsme započali s budováním PP na zelené louce a s minimálními finančními prostředky. Je listopad a máme prakticky vše, co jsme si představovali, že by se dalo v našich podmínkách nyní vybudovat. A šli jsme dokonce i dál, než byly naše původní plány. Marko se postupně zotavil a se sennou dietou jsme ho po celkovém dobudování PP pustili zpět ke koním. Pryč je apatický kůň bez života a zájmu o ostatní. I s malou bolestí se snaží pochodovat se stádem a vypadá po dlouhé době konečně šťastně. Snad už se bude jen zlepšovat a naše snaha nebude marná.
Napsal J. Bašta, listopad 2013
foto z 12. listopadu 2013 po návratu Marka ke stádu