Bylo krásné červnové dopoledne. Šli jsme se jako vždy přivítat se stádem a dát jim nějaké dobroty, ale náš poník Marko nepřišel. Stál poblíž přístřešku a vůbec nejevil touhu jít k nám. Nechápali jsme to, ale řekli jsme si, že asi nemá náladu a nechali jsme ho být. Druhý den se situace opakovala a tak jsme mu prohlédli kopyta, zda s nimi něco nemá. V jednom z nich byl malý kamínek, který jsme vyndali a doufali, že to je příčina jeho problémů. Další den už však byl pouze schovaný v přístřešku a nechtěl ani chodit ani žrát. Oddělili jsme ho tedy od stáda. Jelikož jsme vůbec netušili, co s ním je, zavolali jsme veterináře. Zběžně ho prohlédl, udělal základní vyšetření, ale na nic nepřišel. Marko na tom však začal být čím dál tím hůř a kromě toho, že nechodil a prakticky nežral, začal si na celé dny lehat. Vypadal také dost bolestivě a tak mu veterináři dávali různé léky tišící bolest, ale nikdo nebyl schopen říct, co mu vlastně je. Po několika týdnech začal alespoň žrát a občas se i postavil, ale moc dlouho se na nohách neudržel. Kopytář při své pravidelné návštěvě také neshledal nic, proč by koník neměl chodit. Až před jeho další návštěvou na konci srpna téhož roku jsme na kopytech uviděli něco strašlivého. Všechna jeho kopyta byla v zánětu a na všech čtyřech kopytní kost prorazila chodidlo. Když ho kopytář znovu viděl, už také konečně věděl, která bije. Řekl nám, že kůň je schvácený na všech čtyřech kopytech. Celý v šoku nám jasně naznačoval, že koníka bude nejlépe utratit a že mu prakticky není pomoci. Také veterinář neměl jiné řešení než ukončit Markův život.
Po prvotním šoku jsme se oklepali a začali hledat informace na internetu. Co je schvácení neboli laminitida jsme samozřejmě věděli, ale nechtělo se nám věřit, že koni, který konečně začal trochu jevit zájem o život a evidentně není už tak bolestivý, není pomoci. O laminitidě jako takové jsme nějaké informace našli, ale byly to spíše obecné popisy tohoto problému, nikde jsme však neobjevili rozumné rady, co s tím. Když už někdo popisoval, jak léčil schváceného koně, byly to často dost hrozivé procedury a navíc se týkaly jednoho, maximálně dvou kopyt. Hledali jsme dál, až jsme narazili na články o přirozené kopytní péči a o systému ustájení Paddock Paradise (PP). Dokonce jsme se v této souvislosti konečně dočetli o případech koní, kteří se z laminitidy vyléčili. To nám dodalo novou naději a ihned jsme kontaktovali Alenu Vostatkovou, která tyto metody u nás propaguje. Ještě než k nám poprvé přijela, nelenili jsme, a ihned jsme se pokusili vybudovat alespoň počátky našeho budoucího Paddocku. Když k nám dorazila, neviděla situaci rozhodně tak beznadějnou jako všichni ostatní. Marko byl tou dobou stále ještě oddělen od ostatních koní, ale zbytek stáda už se pohyboval v rodícím se PP. Když bylo vše hotovo a zbylá tráva už nepředstavovala pro schváceného Marka takovou hrozbu, rozhodli jsme se ho pustit zpět ke stádu. Tohoto momentu jsme se velmi obávali. Nevěděli jsme, jak ho stádo přijme zpět a jak se bude v novém prostředí pohybovat. Marko však vešel do PP rázným krokem a ihned se nejbližší cestou rozeběhl ke zbytku stáda. Proběhlo jen velmi malé znovuseznamování a všichni spolu začali užívat PP. Marko se pohyboval velmi dobře po všech terénech a ani tvrdý povrch plný kamení či zmrzlá zem mu nedělaly větší problémy. Kopyta se obdivuhodnou rychlostí lepšila, Marko vypadal lépe a lépe a hlavně byl spokojený, že je zase plnohodnotným členem stáda. Kopyta mu byla pravidelně po šesti týdnech kontrolována a upravována přirozeným trimem a ve spojení s pohybem v PP se děly doslova zázraky.
Asi rok trvalo, než nové kopyto kompletně nahradilo staré a schvácené. Po zánětu nebo proraženém chodidle kopytní kostí není již ani památky a kdyby se na něj dnes někdo přišel podívat, tak by našemu příběhu těžko uvěřil. Marko tu je nejen stále s námi, ale je naprosto zdráv, spokojený a pohyb i s mírnou zátěží mu nedělá sebemenší problém.
No a my jsme šťastní, že jsme se ke změně způsobu ustájení a hlavně myšlení odhodlali a že to přineslo své výsledky. Před schvácením byl Marko každoročně velmi obézní a zbytek stáda nevypadal o moc lépe. Dnes se nám v PP pohybují koně ve výborné fyzické kondici, na které je radost pohledět. Ke šťastnému životu už nepotřebují ani trávu ani všelijaké dobroty, které jsme jim každý den nosili.
Na závěr bychom chtěli z celého srdce poděkovat Jaime Jacksonovi, že vymyslel systém Paddock Paradise a úpravu kopyt přirozeným trimem a Aleně Vostatkové za to, že neváhala tyto myšlenky přivézt k nám. Budete-li někdy řešit podobný problém, vzpomeňte si na našeho Marka a dejte také svému koníkovi šanci na uzdravení v Paddock Paradise.