Správný zdravý sed a naše zkušenosti z praxe

Děti, se kterými u nás pracujeme, bych mohla rozdělit do dvou hlavních skupin. V první skupině by byly ty, které už se někde nějakým způsobem jezdit na koni učily (tzv. jezdci). Druhá skupina jsou pak děti, které s jízdou na koni nemají prakticky žádné zkušenosti (tzv. nejezdci). S druhou skupinou se mi pracuje vždy lépe než s tou první a napíši Vám proč.

Obecně platí, že je vždy daleko jednodušší někoho něco hned ze začátku správně naučit, než odnaučovat chyby už zažité. A to je právě to, s čím se u nás nejčastěji potýkáme u dětí, které už se někde jezdit učily. Setkávám se u nich vždy se stejným problémem. Korektní jezdecký sed, kterému se již někde snažily naučit, má totiž (z hlediska našeho zdraví) jeden velký nešvar. Abychom tento korektní sed zaujali, musíme si sednout místo na kosti sedací (tedy na zadek) na kosti stydké ( tzn. příliš „ dopředu“).  To vede k tomu, že se prohneme v bedrech a vystrčíme břicho dopředu. Tím naprosto přestaneme používat důležité břišní svaly a svaly v oblasti beder. Díky tomu pak nemůžeme zpevnit správně celý trup tak, jak je pro správný zdravý sed potřeba, protože ty nejdůležitější svaly vlastně vůbec nezapojujeme.

I když se to asi na první pohled nezdá, je to z hlediska správného držení těla velký problém. Když se nenaučíme používat a zapojovat tyto svaly, zakládáme si tak na velké zdravotní obtíže nejen se zády. A z tohoto důvodu se snažím „zkušené“ jezdce tento zlozvyk odnaučit. Je potřeba je naučit sednout si zase zpátky na zadek, zpevnit trup a přestat se prohýbat v bedrech dopředu! Odnaučit se tento špatný návyk dá daleko víc práce, než naučit se správně se na koně posadit hned na začátku.

Ještě na jednu věc je u jezdců potřeba myslet. Díky tomu, že se často učí koně pobízet ke každému kroku holeněmi , sedem ( tzn. pohybováním pánví dopředu a dozadu) a nebo obojím, zatínají často svaly na dolních končetinách a svaly v oblasti pánve, aniž si to uvědomují. Proto je důležité naučit je uvolnit tyto svaly a přirozeně a klidně si sednout na koně.

Druhou skupinu tvoří ti takzvaní nejezdci. U nejezdců je nejdůležitější zbavit je nejprve strachu a naučit je, aby se na koni uvolnili. Je důležité, aby přestali strachy stahovat zadek (půlky k sobě), uvolnili křečovité sevření stehen a začali volně dýchat. Až se přestanou bát, uvolní se sami od sebe. U každého to trvá jinak dlouho. Nenutíme je do toho, jen jim to častěji připomínáme. Když toto zvládnou, můžeme je začít učit správně sedět na koni. A to je většinou daleko rychlejší a jednodušší než odstraňování zlozvyků u jezdců.

Obě skupiny dětí mohou mít obtíže se správným uvolněním svalů v oblasti ramen a krku. Tento problém můžeme odstranit pomocí základních cviků, které popíši v některém z dalších článků.

TEST NA KONEC:

Závěrem bych pro dospělé zkušené jezdce měla takový test. Pokud si myslíte, že Vás se špatné držení těla při jízdě na koni netýká, můžete se o tom přesvědčit sami.

1. Koukněte se na fotky nebo na video, kde jedete na koni a podívejte se, jestli jste prohnutí v bedrech a vystrkujete břicho.
2. Ohněte se přes hřbet koně jdoucího v kroku jako pytel a uvolněte se. Když Vás po určité době začnou pořádně bolet záda v oblasti beder, sedíte špatně a zdravotní problémy Vás neminou.
3. Další součást testu je už na delší zkoušení. Jelikož většina sedel už sama o sobě nutí člověka sednout si příliš dopředu na kosti stydké, zkuste na nějakou dobu zavřít sedlo do sedlovny a jezdit buď na koni bez ničeho nebo jenom na jezdeckém padu - samozřejmě bez třmenů. Jezděte pouze v kroku a snažte si jen přirozeně sednout na zadek (ne zaujímat korektní sed) a sedět v klidu (koně do kroku neustále nepobízet ani sedem, ani holeněmi). Poté se po určité době zkuste posadit opět zpátky do sedla a uvidíte, jaký to je rozdíl. Jen vnímejte, co to všechno s Vaším tělem dělá a pak se nad tím zamyslete…