Čas letí jako voda a naši koně si už čtvrt roku užívají ustájení formou Paddock Paradise. Pojďme si udělat malé ohlédnutí za touto dobou.
Počasí nám opravdu nepřálo. Začátek podzimu se nesl ve znamení sucha, silných dešťů a zase sucha a terén byl proto velmi náročný. Na druhou stranu si tak koně rychle vyšlapali svoje cesty, po kterých se nejraději pohybují. Na konci listopadu začala zima se vším, co si jen lze představit. A tak si koně postupně vyzkoušeli sníh, zmrzlou zem, závěje a v době psaní tohoto článku naprosto promrzlou zem se zbytky udupaného zmrzlého sněhu. Takže povrch opravdu nepříjemný, ale i Marko, který se léčí po těžkém schvácení, se v Paddocku pohybuje více než dobře. A co je nejpozitivnější- pohybuje se rád. Tento, dříve dost líný koník, musí být všude první nebo alespoň velmi brzy, aby si mohl vybírat ze sena ta nejlepší stébla. Příchod do PP mu nedělal žádný problém a se stádem je v naprosté pohodě. Vlastně je moc rád, že je opět mezi koňmi.
Marko se bez problémů vrátil zpět do stáda
Marko si našel v PP svůj denní režim, chodí si kam chce a může si vybrat, zda bude se stádem nebo zvolí chvilku o samotě. To vše mu nový způsob ustájení dopřává. Na začátku prosince nás navštívila kopytářka Alena Vostatková, která se stará o Markova kopyta, a pochvalovala si pokrok, který udělal díky pohybu v PP.
úprava kopyt Alenou Vostatkovou
Další kůň, o kterém si povíme pár vět, je Safír. Ještě vloni se jednalo o velmi bojácného koně, který řešil problémy tak, že hledal Noema, ať to vyřeší za něj. Každou změnu či novinku řešil až přehnanými reakcemi. A jak že se změnil? Například když jsme koním asi po měsíci života v PP zpřístupnili les, byl první, který ho prošel skrz naskrz. Když jsme udělali novou cestu od přístřešku, sám ji šel první zkoumat. Že se nějaká větev objeví ráno jinde než byla včera večer, řeší bez mrknutí oka. A i při výcviku je nyní mnohem klidnější než býval. Safír učinil za tři měsíce pokrok u něj srovnatelný s několika lety.
Safírova pohoda v Paddock Paradise
Když už je řeč o Safírovi, nelze nepokračovat povídáním o našem nejmenším koníkovi Priorovi. I když to vzhledově ani velikostně nevypadá, Prior je asi Safírův pokrevní bratr. Ti dva utvořili nerozlučnou dvojici a vidět je daleko od sebe je spíše náhoda. Jen když se Priorovi opravdu někam nechce, pak teprve ho Safír opustí a potuluje se každý svou cestou. Ale většinou to dlouho netrvá a opět vytvoří dvojici.
Na závěr našeho povídání jsme si nechali Noema, vůdce našeho stáda. A nutno podotknout, že velmi hodného vůdce....i když. Každý rok na podzim jsme u něj řešili jeden problém. Ve chvíli, kdy přestávala růst tráva (tedy nejčastěji v listopadu) se jeho nálada prudce zhoršila. Čím méně trávy bylo, tím nepříjemněji se choval k ostatním koním a i k lidem byl velmi odměřený. Problémy vždy ustali až s příchodem sněhu, který zbytky trávy zakryl a Noe musel definitivně přejít na seno. Letos jsme u něj mírné zhoršení nálady pozorovali pouze jeden a půl dne! Noe si velmi rychle navykl, že i když mají v cestách ještě zbytky trávy, tak hlavní část potravy jim tvoří seno. A tak již v říjnu na nás vždy čekal před krmením, aby dostal svou první kupku sena. Tohoto problému jsme se opravdu velmi báli a naprosto jsme nečekali, jak nám ustájení formou PP vyřeší tento problém.
Noe s Markem na zmrzlém povrchu
Noe zkrátka začal řešit úplně jiné věci a už neplýtvá energií zbytečně (třeba právě vybíjením své naštvanosti na ostatních).
V článku zmíněné proměny našich koní se týkají převážně jejich povahy a chování. Změna, kterou ale prošli všichni společně, je viditelná i na první pohled. Jako všichni poníci mají i ti naši problém s tloušťkou. Na všech pozorujeme výrazný úbytek tukových zásob a zlepšení fyzické kondice.
První tři měsíce života v PP lze tedy shrnout do jediné věty: naprostá spokojenost se vším.