Pohodlně

Pohodlí má rád asi každý z nás. Co je pohodlné, bývá většinou vnímáno jako příjemné. Když nám je někde příjemně, dokážeme se tam snáze uvolnit a naše vzpomínky na daný zážitek jsou pak velice pozitivní. Činnost, kterou jsme v té době vykonávali, nám připadá snadnější, hezká a chceme se k ní opět vracet. A tak je to i s jízdou na koni. Cítíme-li se na koni pohodlně a bezpečně, je pro nás ježdění snazší, příjemnější a zábavnější. Proto je pohodlí při zdravém ježdění velice důležité. Výuka zdravého ježdění by měla být pohodlná pro všechny zúčastněné, což znamená pro člověka i pro koně.

Nejprve bych se chtěla věnovat pohodlí koně. Zde se řídím touto zásadou: „To, co by nebylo příjemné mně, nebudu dělat ani svému koni.“ Kůň by neměl mít udidlo a neměl by být ani jakkoliv vyvázán. Obojí je pro výuku zdravého ježdění naprosto zbytečné a vyvázaný kůň je dokonce pro tyto účely naprosto nevhodný. Veškeré vybavení by koni nemělo nijak vadit a zbytečně mu překážet. Další důležitou podmínkou je citlivé a ohleduplné chování jezdce, vodiče i lektora ke koni. Jezdec by při nasedání i během celé výuky neměl do koně zbytečně kopat či šťouchat, ale neměl by se ani příliš bát, že koni nějak ublíží. Když je zvolen adekvátní kůň k danému jezdci, jsou tyto obavy při šetrném zacházení s koněm naprosto zbytečné (např. velikost koně odpovídající hmotnosti jezdce, dobrá fyzická zdatnost koně atd.). Člověk, který vede koně, by měl používat pouze takové povely na které je kůň zvyklý a kterým dostatečně rozumí. Lektor zdravého ježdění nesmí při své činnosti během výuky koni nijak překážet v pohybu, nesmí se o něj zbytečně opírat ani do něj jinak šťouchat. Měl by jakýkoliv zbytečný kontakt s koněm naprosto minimalizovat. Prostě a jednoduše, kůň by se měl během výuky cítit dobře a uvolněně. Když se takto bude cítit kůň, je daleko větší pravděpodobnost, že tyto pocity přenese i na jezdce.

Aby se mohl člověk na koni dostatečně uvolnit a zaujmout správný sed, musí být vhodně oblečen. Oblečení by mělo být pro jezdce hlavně pohodlné a nemělo by jakkoliv omezovat jeho rozsah pohybů. Také by nemělo být vyrobeno z příliš klouzavého materiálu, aby jezdec zbytečně nesjížděl při výuce z koňského hřbetu. Další pomůckou ovlivňující pohodlí člověka jedoucího na koni je dečka, na které při výuce zdravého ježdění jezdec sedí. Z naší zkušenosti je pro tyto účely nejvhodnější jezdecký pad bez zbytečných oček, kroužků a jiných kovových součástí, vyrobený z dostatečně silného, ale pro jezdce i koně pohodlného materiálu. Pad by měl být kontaktní, aby zabezpečoval správné vnímání pohybu koňského hřbetu, měl by mít neklouzavý povrch a také by měl být doplněn vhodným madlem, které však nesmí jezdci při jízdě nijak překážet. Více na téma vhodných a nevhodných pomůcek pro výuku zdravého ježdění naleznete v článku Děti a zdravé ježdění.